SD a SDHC
Přesun na SDHC přišel, protože stále více spotřebitelů začalo hledat paměťové karty s vyšší kapacitou, než jaké jsou dostupné na trhu. Karty SD byly kdysi dostatečné pro použití v digitálních fotoaparátech, ale s přenosnými mediálními zařízeními, jako jsou přehrávače mp3 a videopřehrávače, je zřejmé, že více je vždy lepší.
SD byla omezena kapacitou paměti, nikoli fyzickým aspektem zařízení, protože můžete vždy přidat další; je to kvůli byte addressing systému, který se používá v SD. Fat32, což je nejběžněji používaný souborový systém v mobilních zařízeních, může přidělit až 232 adres nebo pouze 4,3 miliardy. Pokud je každá adresa ekvivalentní 1 bajtu, pak jsou pouze 4,3 miliardy bajtů nebo 4 GB.
SDHC využívala adresování sektorů spíše než byte addressing. Každý sektor se skládá z 512 bajtů, což umožňuje teoretickou maximální kapacitu 2 terabajty. V současné době je však omezena na maximální kapacitu 32 GB na kartu, ale pravděpodobně bude zvýšena, jakmile bude tato hranice dosažena.
SDHC karty nemusí být nutně rychlejší než karty SD, ale prosazení minimálních rychlostí zápisu by mohlo znamenat mnohem rychlejší přístup k čtení a zápisu. SD karty začínají na hodnotě 0Mb / s, pak se postupně zvyšují na maximální rychlost a zpomalují zpět. Minimální rychlost SDHC karet se může pohybovat od 2Mb / s do 6Mb / s, což znamená, že začíná mnohem rychleji než karty SD.
Aby se zachovala zpětná kompatibilita, většina zařízení, která používají paměťové karty SDHC, může pracovat také s kartami SD. Většina paměťových karet se díky jejich kapacitám snadno identifikuje jako karty SD nebo SDHC, ale karty, které mají kapacitu 4 GB, budou muset být dále zkoumány, protože by to mohly být také.
Souhrn: 1. Paměťové karty SD mohou dosahovat maximálně 4 GB, zatímco SDHC může dosáhnout 32 GB 2. SD karty používají adresování bajtů, zatímco SDHCS využívá adresování sektorů 3. Karty SDHC mohou být potenciálně rychlejší než karty SD 4. Čtečky SDHC jsou zpětně kompatibilní s kartami SD
