Živočišné a rostlinné buňky
Zvířecí buňky nemají tuhé buněčné stěny jako rostlinné buňky. To umožňuje zvířecím buňkám vytvářet a přijímat různé tvary. Typ živočišné buňky nazývané fagocytární buňka může dokonce absorbovat další struktury. Tato schopnost není vlastní v rostlinných buňkách.
Dále, na rozdíl od živočišných buněk, mají rostlinné buňky chloroplasty pro využití slunečního záření a to také dává rostlinným buňkám zelenou barvu. Je to pomocí chloroplastů, které obsahují chlorofyl, rostlinné buňky plní funkci fotosyntézy, což je proces, který v živočišných buňkách chybí.
Rostlinné buňky také obsahují větší centrální vakuol (uzavřený membránou) ve srovnání s živočišnými buňkami. Také, zatímco živočišné buňky jsou závislé na analogickém systému mezery, který umožňuje komunikaci mezi buňkami, rostlinné buňky používají propojení pórů v jejich buněčné stěně, aby se navzájem propojily a předaly informace.
Mnoho druhů rostlinných buněk, zejména u druhů, jako jsou jehličnaté rostliny a kvetoucí rostliny, je nepřítomnost flagellae a centrioles, které se nacházejí ve zvířecích buňkách.
Rostlinné buňky jsou také rozděleny do tří typů. Parenchymové buňky pomáhají při skladování, podpoře fotosyntézy a dalších funkcí a buňky kolalenchyma jsou přítomny pouze v době zralosti a mají pouze primární stěnu. Sclerenchyma buňky pomáhají při mechanické podpoře. Pokud jde o živočišné buňky, v lidském těle je 210 odlišných typů.
Existuje další velký rozdíl mezi rostlinnými a živočišnými buňkami. Zatímco první z nich přemění oxid uhličitý na cukr, živočišné buňky přetahují cukr zpátky na oxid uhličitý, aby vyrobili energii. To také odráží cyklické funkce přírody a vzájemnou závislost organismů, díky nimž život na Zemi vzkvétá.
[Image Credit: Flickr.com]
