Antisociální a asociace

Antisociální vs. Asocial

Psychiatrické problémy se v dnešním světě zvyšují v důsledku zvyšujících se úrovní stresu a snižování prahové hodnoty pro toleranci. Dva podobně znějící pojmy se objevily, když lidé se chovají odlišně, když čelí společenským výzvám.

Antisociální prostředky proti morálně přiměřenému chování, zatímco společenské znamená vyhýbání se společenskému životu. Antisociální chování je způsobeno potlačením emocí, špatnými zkušenostmi a negativním myšlením. Asociální chování se jednoduše vyvíjí jako postoj k životu. Mohlo to být kvůli introvertní povaze (udržování pocitu vlastního já), autismu a schizofrenii (bludná psychiatrická porucha).

Antisociální chování je takové, že by mohlo ublížit lidem ve společnosti nebo mít špatný dopad na společnost. Je to škodlivé a negativní chování. Lidé, kteří spáchají vraždu, znásilnění, ukradnou, ubližují zvířatům, projevují násilné chování, všichni spadají do této kategorie. V podstatě se necítí vinni navzdory svým činům, které porušují lidi. Nemají soucit a nebudou respektovat ostatní. Chybí jim smysl pro správné nebo špatné. Jejich chování je spácháno nejčastěji se záměrem poškodit ostatní a ve velmi ojedinělých případech je to kvůli zanedbání. Od dětství postrádají morálku, kterou by měla mít dobrá lidská bytost.

Asociální chování se projevuje u lidí, kteří nemají jistotu, když se setkají s novými lidmi nebo se obávají odmítnutí. Vyhýbají se společenským schůzkám tak velkou měrou, protože nechtějí dát lidem šanci přijmout nebo odmítnout. Obecně dávají přednost dělat věci samému spíše než vytvářet nové přátele nebo vztahy. Stává se pro ně zátěží zvládat jakýkoli druh vztahů. Budou mít velmi málo přátel nebo vůbec žádné blízké přátelé. Kvůli tomuto chování jsou kritizováni a považováni za osoby s nižším podílem. Také mají tendenci dělat konstruktivní věci, než být úzkostné ve společenských setkáních. U autismu je tento typ chování zaznamenán, protože nemůže projevit své pocity a také nemá potřebné dovednosti pro komunikaci. Mají rád rutinistické věci a nemají oční kontakt, který je činí asociace. Ve schizofrenii se mnoho lidí stane asocialisty a stále si představují sebe jako silné a sebevědomé lidi jako způsob, jak snížit vzájemný tlak. Mají bludy a halucinace, které je odvádějí od jiných jedinců. Asocialní lidé se obávají, že budou ponižováni, a proto rozvinou úzkost a nepokoj ve společenských záležitostech. Associalismus lze pozorovat u osob, které jsou depresivní. Nemají zájem o každodenní aktivity nebo záliby, které jim kdysi daly obrovské štěstí.

Léčba pro antisociální lidi bude v případě potřeby psychoterapie, poradenství a léky. Antisociální lidé mají nízkou prahovou hodnotu pro stres, a proto jsou velice snadno frustrovaní a mají impulzivní povahu. Tito lidé jsou vysvětlováni o normách společnosti a o tom, jak se mají chovat. Oni jsou vyučováni lepšími způsoby, jak se držet sebe jako způsob, jak snížit krádeže. Jsou pozitivně vyučováni způsoby, které jsou nezávislé a léčí stres lépe. Léky nepomáhají přímo, ale zacházejí s chorobnými onemocněními, jako je deprese apod. Asociální lidé jsou vyučováni komunikačními schopnostmi, které zvyšují jejich míru sebevědomí během společenských setkání. Také, jakmile efektivně začnou vyjadřovat své emoce, lidé recipročně vhodně vytyčují řetězec pozitivních budoucích sociálních interakcí. To sníží úroveň úzkosti a povzbudí je, aby se setkali s více lidmi.

Souhrn:

Protispolečenské chování a asociační chování jsou způsobeny kvůli snížené úrovni řízení stresu. Oba jsou léčitelné a osoba může být po léčbě normální. Antisociální chování bude vyžadovat více poradenství, zatímco sociální aktivita bude vyžadovat více komunikačních a socializačních dovedností.