Aristotel a Platón

Aristotel vs. Plato

Platón (424/423 př.nl-348/347 př.nl) a Aristotle (384 př.nl-322 př.nl) byli řečtí filozofové i matematici. Platón byl student Socrates, a Aristotle byl student Platona. Aristotle studoval pod Platou a zůstal ve své akademii po dobu 20 let v Aténách, ale po Platónově smrti odešel z akademie. Aristotle a Plato měli různé filozofie o mnoha tématech, jako je spravedlnost a nespravedlnost, funkce lidí, pravda, lidská duše, umění, politika atd. Jejich studie byly obrovské a je velmi obtížné sestavit všechna jejich učení a filozofie. Tento článek bude diskutovat o rozdílech v některých jejich filozofiích, zejména spravedlnosti a nespravedlnosti, jakož i o koncepci lidských funkcí a lidské duše.

Podle Platóna se duše vždy směřovala k osvobození od své fyzické formy a vrátila se k beztvarému a tak transmigračnímu. Pravé poznání bylo získáno z rozumu a duše a krása ve světě byly jen součástí reality. Základním faktem byla duše, která se snaží osvobodit se od své fyzické formy. Proto byl racionalistou. Aristotel také věřil v duši, ale také věřil, že lidská úvaha byla rozdělena na kreativní a pasivní. Pasivní úvaha zahrnovala fyzické tělo a jeho schopnost umřít. Tvořivé uvažování zahrnovalo duchovní část, která žila navždy a pokračovala ve spojení s Bohem. Podle Aristotla byl Bůh "čistým myšlením přemýšlet o sobě".

Plato a Aristotle měli velmi odlišné názory na funkce člověka. Platón vyvrací to, že nespravedlnost je lepší než spravedlnost. On tvrdil, že nespravedlnost nebyla přínosná pro založení modelového města. Ctnost pro modelové město byla odvozena od lidí žijících ve městě a jejich schopností plnit své funkce. Vymezil lidskou funkci jako vládnoucí, deliberující, živoucí a postarat se o funkce, které jsou každému připisovány ve městě. Definoval funkci člověka ve vztahu k jeho postavení ve společnosti a jeho existenci ve vztahu ke komunitě.

Aristotle tvrdí o způsobu dosažení konečného dobra hledáním štěstí každou jednotlivou osobou. On věřil, že štěstí nebo snaha o to je konečný konec a lidé se snažili dosáhnout konečného cíle, kterým je štěstí. Štěstí, podle Aristotle, bylo dosaženo, pokud člověk splnil své důvody, funkce a vyjádření co nejlépe. Jeho názory se zaměřovaly spíše na jednotlivce než na společnost nebo na komunitu jako celek. Měl více individualistický pohled.

Souhrn:

1.Plato (424/423 BC-348/347 př.nl) byl učitelem Aristotle (384 př.nl-322 př. Nl).

2.Všechny filosofie se v mnoha předmětech lišily od sebe, ale nejdůležitější filozofií, která stanovuje diferenciaci, je lidská funkce. Platón věřil v komunitu nebo společnost jako jednu a funkci lidí ve vztahu k ní za dosažení modelové společnosti. Aristotle byl individualističtější a věřil v individuální štěstí jako hlavní funkci člověka a jeho dosažení tím, že byl vynikající v tom, co udělal, a tak vytvořil modelovou společnost nebo město.