Žárlivost a závisť
Žárlivost a závist jsou oba emoce, které se zabývají touhou po něčem. Hodně času se používají zaměnitelně, ale mají odlišné významy a jsou zcela odlišné.
"Envy", jako podstatné jméno, je odporná touha toho, co má jiný člověk.
"Jeho závidění krásného města ho vedlo k útoku a zničení." To může také znamenat předmět něčí závisti. "Krásné město bylo závisti všude kolem."
"Envy" je také sloveso pro stejnou věc: touží po tom, co má jiný člověk. "Závisím na tom, kdo má to krásné auto."
Přídavná podoba slova je "závistivá" a znamená to osobu nebo věc, která projeví závisti. "Byl to závistivý člověk, vždycky viděl jen to, co neměl, a chtěl to pro sebe."
Žárlivost, na druhé straně, je strach, že někdo odstraní to, co už máte. Nejběžnějším používáním je odkazovat na někoho, kdo se obává, že jeho romantický partner najde dalšího milence. "Jeho žárlivost ho přiměla k tomu, aby každou noc zkontrolovala telefon a požadovala, aby věděla, s jakými dalšími muži mluvila." Může to také znamenat obecné ochranářské podezření, a to nejen proto, že je v romantickém vztahu podezřelé. "Objímal si krabici do hrudníku a pozoroval mě žárlivostí." To může znamenat totéž jako slovo "závisť", nebo zášť vůči někoho za jejich majetek. "Její žárlivost k bohatství jejího přítele byla tím, co je nakonec oddělilo."
Přídavná podoba slova je "žárlivá" a to znamená stejné věci. "Žárlila, že její přítel byl tak bohatý."
Zajímavým rozdílem je původ slov. "Envy" pochází ze starého anglického slova, které by bylo v moderní abecedě "nith". To znamenalo odpornou touhu, ale ostatní významy slova byly "nenávist", "zlo", "zlost" a "násilí". Samotná "Envy" si zachovala některé z těchto významů - jako je obecná nenávist, špatná veřejná mínění a rivalita - ale ten, který se zasekl, je současný. "Žárlivost", na druhé straně, pochází z řeckého slova, které je stejné, co pochází od slova "horlivost". Původní řecké slovo znamenalo vášeň, touhu stát se stejně velká nebo větší než jiná osoba nebo vášnivá napodobenina. Zdálo se, že to celkově znamená pocit, že se díváte na druhou osobu a chcete se stát jako oni. Mohlo by to také znamenat předmět touhy, jako je štěstí, čest nebo sláva. Zdá se, že to nebyl zcela záporný termín. Odtud procházela francouzštinou do staré angličtiny. Jeden z nejstarších významů slova v angličtině byl akt vášnivého strážce něčeho, ale nakonec znamenalo něco podobného "závidění". Původy slov jsou s největší pravděpodobností důvodem, proč jsou slova oddělena tak, jak jsou. Nicméně, jejich význam začal sloučit v čase. V neformálním projevu je stále častější používat "žárlivost", když hovoří o závisti. Zdá se, že "závidění", jako slovo, mizí, a když je používáno, je to formální. Je možné, že "závist" brzy zmizí z běžného užívání a bude nahrazen zcela "žárlivostí". Shrneme-li, že když člověk má rád, že jiný člověk má něco, co nemá, může to být buď závisť, nebo žárlivost. Když člověk hlídá něco, co vlastní, nebo se bojí, že ztratí něco z jejich, oni žárlí. "Envy" pomalu mizí jako slovo a nahrazuje se "žárlivostí". 
