Práva a povinnosti
Existuje obecná mylná představa o interpretaci práv a povinností. Na první pohled se zdá, že tyto dva pojmy jsou vzájemně zaměnitelné. Nicméně nejsou. Ve skutečnosti existují několik výrazných rozdílů mezi těmito dvěma výrazy, mezi něž patří právní stanovení a morální nebo etické normy.
Práva jsou převážně výsadami udělenými jednotlivcům řídícími orgány a jsou obecně zapsána do zákonů. Například v demokratické zemi může vláda přiznat všem svým lidem, aby si zvolili svou vládu hlasováním (vykonáním vaší franšízy). Stejně tak může vláda zapsat do práva "svobodu" (cvičení) svobodného projevu. Stejně tak mohou vlády udělovat jednotlivcům více nehmotných věcí, jako jsou literární nebo umělecká díla (autorská práva). Práva mohou být udělena na individuálním nebo jedinečném základě jinými řídícími orgány, jako jsou zaměstnavatelé nebo partneři prostřednictvím mechanismu smluv. Všechna tato práva jsou zakomponována do právního rámce, který jim umožňuje obhajovat nebo zpochybňovat soud.
Je důležité si uvědomit, že práva jsou poskytována na základě dohodnutého souboru chování a povinností s očekáváním vzájemného respektu a spolupráce. Právo tedy není jen zákon, který jednotlivcům nebo řídícím orgánům umožňuje dělat nebo říkat, co chtějí. Je to základ nebo rámec, na kterém společnost jako celek strukturuje a definuje sebe sama. Každé právo se projevuje řadou povinností nebo povinností, které vystupují z centrálního zákona, jako vlnky na vodě. Právě tyto povinnosti nebo povinnosti jsou obecně označovány jako odpovědnosti.
Odpovědnost může být omezena pouze na seznam úkolů, které zaměstnavatel stanoví. Může být také široká a morálně nebo eticky odpovědná v rámci větší společnosti. Odpovědnost může být přiřazena jednotlivci (popisu práce) nebo předpokládanému jednotlivci (jsem si ho rozbil). Může být aplikován na jednotlivce (bezpečný provoz motorového vozidla) nebo v širším kontextu společenského chování (chování vašich dětí). Ať už se jedná o smluvní právo nebo o společenské chování, bez odpovědnosti se vůbec nedosáhne. Jak správné, tak zodpovědnost existují ve symbiotickém vztahu, který nelze oddělit.
Celkem:
1. Právo je výsadou uděleným řídícím orgánem, který je zapsán do zákona.
2. Právo může být obhajováno nebo zpochybněno u soudu.
3. Zodpovědnost je povinnost nebo povinnost, která je přijata nebo uvedena do praxe.
