Totalita a diktatury.

Anonim

Úvod

Přestože demokracie je nejdražší a vyhledávanou formou správy věcí veřejných i přes některé chyby, které jsou k ní připojeny, existuje od počátku myšlenky státu řada dalších forem. Jedná se o despotismus, tyranii, totalitarismus a diktaturu a ústřední myšlenkou těchto forem je hluboce odporovat demokracii. Totality a diktatury mají nulový zájem na základních právech občanů a oba mají určité společné postoje, pokud jde o realizaci vůle panovníka. Navzdory tomu existují některé zásadní rozdíly mezi těmito dvěma a tento článek se pokouší zvýraznit a vysvětlit některé z nich.

Totalita

Totalitarismus je politický koncept správy státu, kde soukromý i veřejný život každého člena společnosti kontroluje a monitoruje vládnoucí politická strana. Každá občanská instituce státu je nucena dodržovat agendu diktovanou stranou v oblasti správy věcí veřejných.

V rámci systému se vláda, vládnoucí strana a většina občanů považují za nespochybnitelnou loajalitu vůči státu. Politická ideologie vládnoucí strany a jejích "příznivců" je považována za synonymum státní ideologie. Lidská hodnota občana se rozhoduje ve vztahu k jeho respektu a loajalitě vůči státu. Totalitní režimy jsou agresivně nacionalistické a bezúhonně uplatňují zákony. Jsou pohodlní v izolaci, protože se bojí infiltrace liberálních myšlenek. Nacistické vládnutí v Německu, komunistické pravidlo v sovětských svazech a Combodia jsou příklady režimů totalitarismu v posledních letech. V dnešním světě existuje totality v Severní Koreji, Číně a Íránu. Totality mohou vyvolat rasovou hegemonii, jak bylo svědky v Iráku pod silným nacionalistickým Saddám Husainem. Tam jsou některé státy totalitarismu jako je Pákistán a Saúdská Arábie, kde náboženské víry a strictures jsou vzaty k jádru státní ústavy.

Diktatura

Diktatura se vztahuje k autokratickému systému správy, kde jediná osoba řídí s absolutní kontrolou nad lidmi, vládou, armádou a soudnictvím. V diktatuře neexistuje žádná právní norma a rozmary diktátora jsou považovány za zákon, který je třeba dodržovat všemi a všemi ostatními. Diktátor získá sílu bez souhlasu lidí a drží se moci tím, že brutálně potlačí jakýkoli hlas nesouhlasu. Duch demokracie v jakékoliv podobě je diktátorem velmi zatržen a správa nepřetržitě řídí, vyděsuje a dokonce fyzicky odstraňuje každého, kdo se odváží neuposlechnout diktátora. Diktátor je nepřetržitě pod obavami, že bude svržen silnou a ambiciózní opozicí, a to z něj činí krutou a dokonce i barbarskou.

Diktátor získává moc různými způsoby, jako je dědičný, vojenský převrat, vysoce kontroverzní ústavní prostředky, jako jsou nouzové situace, a dokonce i prostřednictvím voleb v roztříštěném demokratickém uspořádání. Mnoho časových diktátorů je podporováno, financováno a chráněno mocnými obchodními lidmi a manipulativní zahraniční mocností. Kromě Německa pod Hitlerem, Ugandy pod Idi Aminem, Kuby pod Fidelem Castrem, Libye pod Muammarem Kaddáfí a Zaire pod Mobutu Sese Seko jsou některé z neslavných diktatur, které svět viděl.

souhrn

    • Totalita je obecně založena na některé hegemonické politické ideologii; zatímco diktatura může nebo nemusí vycházet z takové ideologie.
    • V totalitarismu je vládnutí odrazem vůle vládnoucí strany; zatímco v diktatuře se vůle jednotlivce odráží v řízení.
    • Totalita je vše o tom, že všechno ovládáme stranou v zastřešení státu. Diktatura je jen o získávání moci bez souhlasu lidí a držení se moci prostřednictvím spravedlivých nebo temných.
    • V totalitarismu je vládnoucí strana vybírána lidmi v nepřítomnosti jakékoliv alternativní politické strany, kterou považují za lepší než systém více stran. V diktatuře není diktátor zvolen, ale sám je jmenován, nebo lidé jsou nuceni volit.
    • Totalita je zaměřena na oblast vlády a diktatury jsou zdrojem centrály.
    • V totalitarismu zůstává absolutní moc s nejvyšším rozhodovacím orgánem strany. V diktatuře zůstává absolutní moc s jednotlivým diktátorem s podřízenou mocí k coterii.